Když duše zabíjí tělo...

Když duše zabíjí tělo…

Lidé postižení anorexií jsou zmučení jako nemocní rakovinou. Oni však netrpí nádorem. Rakovinu dostalo jejich nevědomí. A týrá jejich těla i duši chorobou zvanou anorexia nervosa. Ta pramení z přesvědčení, že žena má být na kost vyhublá. Mentální anorexie není vyhublost. Ta je pouze jejím příznakem. Mentální anorexie je porucha základního potravního pudu, porucha vnímání vlastního těla. Pacient se zcela bez ohledu na realitu považuje za tlustého a tento stav je pro něj nežádoucí, a to i v momentě totální tělesné vyčerpanosti. Hubne. Nejí, snižuje výživovou hodnotu jídla, zvrací, bere projímadla, vytváří složité iracionální vzorce přijímání potravy, často rozdělí potraviny na „správné“ (třeba jogurt) a „nesprávné“, kterým se musí vyhýbat.

Anorexie nepostihuje jen ženy. To je mýtus. Asi deset procent nemocných tvoří muži. Následkem nemoci je u žen ztráta menstruace, u mužů potence, u dětí zastavení nástupu puberty. Třetina pacientů se uzdraví, u padesáti procent nemocných přetrvávají celoživotně psychické problémy či patologická fixace na oblast jídla a vlastní hmotnosti. A dvacet procent lidí s těžkou mentální anorexií zemře.

Pacientů s anorexií, kteří vyžadují hospitalizaci, může být v republice kolem osmi set, ale může zde být i dvakrát tolik postižených. Poruchy příjmu potravy, kterých je několik, ale postihují mnohem více lidí, něco kolem pěti procent populace.

Anorexie je nemoc duše. Síla duše je však nesmírná. A anorexie není nic jiného než vzpoura vlastní duše proti sobě.

(Z časopisu Reflex 43/12)